Acronis True Image Home 2009 - User Guide - Příručka (Stránka 128)

128 Copyright © Acronis, Inc., 2000-2009
CHS 1707 MB
Maximální kapacita LBA 1707 MB
V nastavení BIOSu můžete nastavit parametr Type na User Type HDD (uživatelem
definovaný typ). V tomto případě můžete také určit hodnotu parametru režimu
převodu, která může být Auto/Normal/LBA/Large.
Režim převodu určuje způsob převodu adres sektorů. Tento parametr vznikl, protože
v BIOSu byla omezena maximální kapacita adres disků na 504 MB (1024 cylindrů x
16 hlav x 63 sektorů x 512 bytů). Jsou dva způsoby jak překonat toto omezení:
(1) přepněte z fyzických na logické adresy sektorů (LBA), (2) vypočítejte jak se má zvětšit
počet hlav aby se snížil počet adresovaných sektorů (cylindrů); tato metoda se nazývá Large
Disk (Velký disk) nebo Large. Nejjednodušším řešením je nastavit hodnotu parametru
na Auto.
Pokud je k základní desce připojeno několik pevných disků, ale některé z nich
nechcete nyní používat, nastavte typ (Type) těchto disků na parametr Not Installed
(neinstalován).
S pomocí informací dodaných výrobcem na krytech pevných disků lze sice nastavit
parametry harddisků manuálně, ale jednodušší je použít autodetekční IDE utilitu,
která je v moderních verzích BIOSu obvykle dostupná.
Někdy je tato utilita v samostatné položce menu BIOSu a někdy je součástí
standardního nastavení CMOS.
Všimněte si, že v části "Příloha B. Pevné disky a nastavení BIOSu" jsme popsali obecné
detaily
fyzické
struktury pevného disku. Vestavěné ovládací prvky harddisku IDE maskují
strukturu fyzického disku. Výsledkem je, že BIOS základní desky "vidí"
logické
cylindry,
hlavy a sektory. Tento problém zde nechceme rozebírat, ale vědět o tom může být někdy
užitečné.
B.2.3
Uspořádání zaváděcí sekvence, menu pokročilé nastavení
CMOS
Kromě standardního nastavení CMOS má menu BIOSu obvykle položku advanced
CMOS setup
(pokročilé nastavení CMOS). Zde můžete upravit zaváděcí sekvenci
(boot sequence): C:; A:; CD-ROM:.
Všimněte si, že ovládání zaváděcí sekvence se v různých verzích BIOSu liší, například
u AMI BIOS, AWARDBIOS a dalších značkových výrobců hardwaru.
Před několika lety měly operační systémy bootovací sekvenci pevně určenou
BIOSem. Operační systém mohl být spouštěn jak z diskety (jednotka A:), nebo
z harddisku C:. Byla to sekvence, při které BIOS testoval externí jednotky: pokud
byla připravena jednotka A:, BIOS se pokusil zavést operační systém z diskety.
Pokud tato jednotka nebyla připravena a na disketě nebyla systémová oblast, BIOS
se pokusil spustit systém s pevného disku C:.
V současnosti BIOS umožňuje zavést systém nejen z pevného disku nebo diskety,
ale také z mechanik CD-ROM, DVD a dalších zařízení. Pokud máte v počítači
nainstalováno několik pevných disků označených například C:, D:, E: a F:, můžete
bootovací sekvenci přizpůsobit tak, že operační systém je spouštěn např. z disku E:.
V tomto případě by měla zaváděcí sekvence vypadat takto: E:, CD-ROM:, A:, C:, D:.