Acronis True Image 9 - User Guide - Příručka (Stránka 66)

Dodatek B Nastavení pevného disku a systému BIOS
66 Copyright © Acronis, Inc., 2000–2005
Režim překladu určuje, jak jsou překládány adresy sektorů. Tento parametr se objevil, protože
v některých verzích systému BIOS existovalo omezení na maximální adresní kapacitu disků,
které bylo 504 MB (1024 cylindrů x 16 hlaviček x 63 sektorů x 512 bajtů). Existují dva
způsoby, jak toto omezení obejít: (1) přepnout z fyzických adres sektorů na logické (LBA),
(2) použít matematické vztahy pro zmenšení počtu adresovaných sektorů (cylindrů) a zvětšení
počtu hlaviček; tato metoda se nazývá velký disk (Large Disk, Large). Nejjednodušší
rozhodnutí je nastavit hodnotu tohoto parametru na Auto.
Pokud je k základní desce připojeno několik pevných disků, ale nechcete v tomto
okamžiku některý z nich používat, musíte jeho typ na stavit na Neinstalovaný (Not
Installed).
Parametry pevných disků mohou být nastaveny ručně pomocí informací uvedených
výrobcem pevného disku na jeho pouzdře, ale snazší je použít program pro
automatickou detekci IDE, který je obvykle součástí systému BIOS.
Tento program je někdy samostatnou položkou nabídky systému BIOS, jindy je
součástí nabídky standardního nastavení CMOS.
Všimněte si prosím, že v Dodatek B. «Nastavení pevného disku a systému BIOS» jsou
popsány základní prvky fyzické struktury pevného disku. Vestavěné řízení pevných disků IDE
maskuje fyzickou strukturu disku. Výsledkem je, že BIOS základní desky «vidí»
logické
cylindry, hlavičky a sektory. Nechceme zde podrobně rozebírat toto téma, ale vědět o této
skutečnosti je někdy užitečné.
B.2.3 Zavád ěcí sekvence, nabídka pokročilého nastavení CMOS
Nabídka systému BIOS obvykle vedle standardního nastavení CMOS obsahuje
položku advanced CMOS setup (pokročilé nastavení CMOS). Zde můžete nastavit
zaváděcí sekvenci (boot sequence): C:; A:; CD-ROM:.
Povšimněte si prosím, že nastavení zavád ěcí sekvence systému se v různých verzích
systému BIOS liší, například mezi AMI BIOS, AWARDBIOS a výrobci značkového hardwaru.
Před několika lety byla zaváděcí sekvence operačního systému pevně zakódována v
systému BIOS. Operační systém mohl být zaveden buď z diskety (z jednotky A:),
nebo z pevného disku C:. To byla sekvence, ve které se BIOS dotazoval na vnější
jednotky: pokud byla jednotka A: připravena, BIOS se pokusil zavést operační
systém z diskety. Pokud jednotka nebyla připravena nebo na disketě nebyla
systémová oblast, BIOS se pokusil zavést operační systém z pevného disku C:.
V současné době umožňuje BIOS zavádění operačních systémů nejen z disket nebo
pevných disků, ale také z disků CD-ROM, DVD a z jiných zařízení. Pokud je ve
vašem počítači instalováno několik pevných disků označených jako C:, D:, E:, a F:,
můžete zaváděcí sekvenci nastavit tak, aby se operační systém zavedl například z
disku E:. V takovém případě musíte zaváděcí sekvenci nastavit například takto: E:,
CD-ROM:, A:, C:, D:.
Neznamená to, že se zavádění provede z prvního disku v tomto seznamu; znamená to pouze,
že první pokus o zavádění operačního systému bude proveden z tohoto disku. Na disku E:
nemusí být žádný operační systém, nebo může být neaktivní. V takovém případě se BIOS
automaticky dotáže další jednotky v seznamu. Během zavádění může dojít k chybám, viz B.2.5
«Chyby inicializace pevného disku».