Satel CA-10 installer manual - Příručka (Stránka 10)

8 CA-10 SATEL
Bloky mohou být definovány následovně:
• bloky nemají společné zóny – nezávislý podsystém,
• některé zóny náleží k blokům – společné zóny jsou zapnuty jenom tehdy, pokud jsou
zapnuty všechny bloky náležející k této zóně,
• všechny zóny jednoho bloku náleží v jedné době jinému bloku – systém rozpozná
jeden blok jako hlavní, a další jako vnitřní. Zapnutí/vypnutí hlavní bloku má za následek
současné zapnutí/vypnutí vnitřních bloků, ale zapnutí/vypnutí vnitřního bloku ovlivňuje
pouze zóny tohoto vnitřního bloku,
• jedna zóna je přiřazena k různým blokům – tyto bloky jsou vzájemně vnitřně propojeny.
Zapnutí/vypnutí jednoho bloku vyvolá stejnou reakci v druhé zóně. Takto definované bloky
fungují jako jeden blok se dvěma (nebo více) nezávislými klávesnicemi.
Při kontrole, daného vnitřního bloku, systém kontroluje zóny, které se při zapnutí mohou
překrývat. Tudíž vnitřní blok může být přiřazen k zónám „24H“ stejně dobře tak zónám
řídícím zapnutí.
Bloky mají vlastní evidenční čísla pro monitorovací stanici a přenosové kódy.
Přístupové kódy a hladiny přístupu
Ústředna CA-10 umožňuje uložit 32 přístupových kódů (4 až 6 místné) s různou hladinou
přístupu. Kódy jsou přiřazeny k bloku ve které byly zadány. Ústředna má HLAVNÍ kód, který
se nastaví do původní hodnoty po obnovení nastavení systému (4 místný kód pro blok 1
začíná tímto číslem 1234, pro blok 2 2345, atd.). HLAVNÍ kód nelze smazat, ale lze jej
změnit. HLAVNÍ kód umožňuje přístup ke všem uživatelským funkcím.
Uživatel s hlavním přístupovým kódem má právo přidat nové uživatele, přiřadit jim hladiny
přístupu. Použitím hladin přístupu definujeme, které funkce systému jsou přístupné a které ne.
Noví uživatelé (kódy) jsou automaticky číslování systémem ihned po jejich zadání. To
umožní rozpoznat, kdo a kde ovládal ústřednu, a číslo uživatele je zapsáno do paměti
denních událostí i se zadaným příkazem. Na LCD klávesnici je možná identifikace i podle
jmen uživatelů.
Vymazáním kódu nedojde k přečíslování ostatních uživatelských kódů. Je-li přidán nový
uživatel je mu přiřazeno první volné číslo po vymazaném uživateli.
Přístupové kódy mohou být nastaveny jako „globální přístupové kódy“ (FS131). Tyto kódy
jsou pak přijaty v každém bloku bez ohledu nato kde byly zadány. Při použití tohoto
nastavení není možné určit uživatele, který vyvolal řídící funkci, v seznamu denních událostí.
Poznámka: Vytvořením vnitřního bloku v systému a použitím globálních přístupových kódů,
umožníte ovládat základní blok hlavními kódy těchto bloků. Jestliže se tyto kódy
nepoužívají měly by se z bezpečnostních důvodů změnit.
Jednotliví uživatelé mohou mít následující hladiny přístupu:
1 - všechny funkce přístupné, mimo přidávání a rušení přístupových kódů,
2 - přístupné funkce zapnutí/vypnutí systému a změna přístupového kódu,
3 - přístupné funkce zapnutí, vypnutí pouze v případě, že systém byl zapnut stejným
kódem,
4 - přístupový kód-past: přístupné funkce zapnutí/vypnutí systému ale po vypnutí
systému je na monitorovací stanici vyslána zpráva „NÁTLAK“,
5 - aktivace výstupu typu SPÍNAČ (použití výstupu je nastaveno při instalaci), lze použít
jako kód strážného,
6 - aktivace výstupu typu PŘEPÍNAČ (použití výstupu je nastaveno při instalaci),
7 - částečné zapnutí systému: přístupový kód zapne systém a zároveň odpojí některé
zóny (které zóny budou odpojeny lze nastavit při instalaci), mimo těch pro které má
kód stejnou hladinu přístupu jako některý kód s hladinou přístupu 2,