Acronis Backup & Recovery 10 Advanced Server Virtual Edition - User Guide - Příručka (Stránka 211)

Copyright © Acronis, Inc., 2000-2009 211
2. Použití tabulky archivů
Tabulka zobrazuje názvy archivů obsažených v každém umístění, které si zvolíte, což vám
usnadňuje výběr správného umístění. Při přezkoumávání obsahu umístění lze do umístění archívy
přidávat, odstraňovat je nebo upravovat jiným uživatelem nebo samotným programem podle
naplánovaných operací. Chcete‐li aktualizovat seznam archivů, klikněte na Aktualizovat.
S využitím tlačítek Zobrazit archivy a Zobrazit soubory TIB můžete přepínat mezi zobrazováním
archivů podle názvů a zobrazením reprezentujícím fyzické archivy jako soubory TIB.
3. Pojmenování archivu
Jakmile zvolíte umístění archivu, program vygeneruje název pro nový archiv a zobrazí jej v poli
Název. Název obvykle vypadá takto: Archiv(1). Vygenerovaný název je ve vybraném umístění
unikátní. Pokud jste spokojeni s automaticky vygenerovaným názvem, klikněte na tlačítko OK. V
opačném případě zadejte jiný jedinečný název a klikněte na tlačítko OK.
Pokud automaticky vygenerovaný název vypadá takto: [Typ virtualizačního serveru] [Název
virtuálního stroje]; znamená to, že název obsahuje proměnné. Může se jednat o případ, kdy jste si
zvolili zálohu virtuálních strojů. Typ virtualizačního serveru zastupuje typy virtualizačních serverů
(jako jsou ESX, Hyper‐V nebo jiné). Název virtuálního stroje zastupuje názvy virtuálních strojů. K
názvu můžete přidat přípony, ale nikdy odstranit proměnné, protože každý virtuální stroj se musí
zálohovat do samostatného archivu s jedinečným názvem.
Zálohování do existujícího archivu
Plán zálohování můžete nakonfigurovat tak, aby se zálohovalo do existujícího archivu. Chcete‐li to
provést, vyberte archiv v tabulce nebo zadejte název archivu do pole Název. Pokud je archiv chráněn
heslem, program si je vyžádá ve vyskakovacím okně.
Výběrem stávajícího archivu zasahujete do oblasti jiného plánu zálohování, který tento archiv
používá. Nejedná se o problém, pokud je druhý plán ukončen, obecně by ale mělo platit pravidlo:
„jeden plán zálohování ‐ jeden archiv“. Když toto pravidlo nedodržíte, programu to ve fungování
překážet nebude, ale s výjimkou některých specifických případů to není praktické ani efektivní.
Proč by dva a více plánů nemělo zálohovat do stejného archivu
1. Zálohování různých zdrojů do stejného archivu z hlediska použitelnosti zhoršuje situaci. Když se
přijde na obnovu, počítá se každá vteřina, v obsahu archivu ale můžete být ztraceni.
Plán zálohování, který pracuje se stejným archivem, by měl zálohovat stejné položky dat
(například oba plány zálohují svazek C).
2. Použití více pravidel zachování na archiv dělá určitým způsobem obsah archivu
nepředvídatelným. Jelikož každé z pravidel bude platit pro celý archiv, při odstraňování záloh
patřících k jednomu plánu může snadno dojít k odstranění záloh patřících k druhému plánu.
Zejména byste neměli očekávat klasické chování schémat zálohování GFS a Hanojská věž.
Normálně by měl každý komplexní plán zálohovat do vlastního archivu.
6.2.8. Přístupové přihlašovací údaje pro umístění archivu
Zadejte přihlašovací údaje požadované pro přístup k umístění, kde bude uložen archiv zálohy.
Uživatel, jehož jméno je zadáno, bude požadován za vlastníka archivu.
Jak zadat přihlašovací údaje
1. Vyberte jednu z následujících možností: