HEIDENHAIN iTNC 530 (340 49x-04) ISO programming - Příručka (Stránka 429)

HEIDENHAIN iTNC 530 429
8.7 SL-cykly s obrysovým vzorcem
8.7 SL-cykly s obrysovým vzorcem
Základy
Pomocí SL-cyklů a obrysových vzorců můžete skládat složité obrysy z
dílčích obrysů (kapes nebo ostrůvků). Jednotlivé dílčí obrysy
(geometrická data) zadáte jako oddělené programy. Tím je možné
všechny dílčí obrysy znovu kdykoliv použít. Ze zvolených dílčích
obrysů, které spojíte dohromady obrysovým vzorcem, vypočítá TCN
celkový obrys.
Vlastnosti dílčích obrysů
„ TNC rozpoznává v zásadě všechny obrysy jako kapsy.
Neprogramujte žádnou korekci rádiusu. V obrysovém vzorci můžete
kapsu přeměnit na ostrůvek pomocí negace.
„ TNC ignoruje posuvy F a přídavné funkce M.
„ Přepočty (transformace) souřadnic jsou dovoleny. Jsou-li
programovány v rámci dílčích obrysů, působí i v následujících
podprogramech, po vyvolání cyklu se však nemusí rušit.
„ Podprogramy mohou obsahovat také souřadnice v ose vřetena, ty
se však ignorují.
„ V prvním bloku souřadnic podprogramu nadefinujte rovinu obrábění.
Přídavné osy U,V,W jsou dovoleny.
Példa: Schéma: zpracování pomocí SL-cyklů a
obrysového vzorce
%KONTUR G71 *
...
N50 %:CNT: “MODEL“
N60 G120 Q1= ...
N70 G122 Q10= ...
N80 G79 *
...
N120 G123 Q11= ...
N130 G79 *
...
N160 G124 Q9= ...
N170 G79
N180 G00 G40 G90 Z+250 M2 *
N99999999 %KONTUR G71 *
Példa: Schéma: definování dílčích obrysů pomocí
obrysového vzorce
%MODEL G71 *
N10 DECLARE CONTOUR QC1 = “KRUH1“ *
N20 DECLARE CONTOUR QC2 = “KRUH31XY“ *
N30 DECLARE CONTOUR QC3 = “TROJÚHELNÍ
K“ *
N40 DECLARE CONTOUR QC4 = “ČTVEREC“ *
N50 QC10 = ( QC1 | QC3 | QC4 ) \ QC2 *
N99999999 %MODEL G71 *
%KREIS1 G71 *
N10 I+75 J+50 *
N20 G11 R+45 H+0 G40 *
N30 G13 G91 H+360 *
N99999999 %KREIS1 G71 *
%KREIS31XY G71 *
...
...
Paměť pro jeden SL-cyklus (všechny podprogramy
obrysů) je omezena na maximálně 128 obrysů. Počet
možných obrysových prvků závisí na druhu obrysu (vnější
nebo vnitřní obrys) a na počtu dílčích obrysů a činí
maximálně 16 384 obrysových prvků.
Cykly SL s obrysovým vzorcem předpokládají
strukturovanou stavbu programu a nabízí možnost ukládat
do jednotlivých programů stále se opakující obrysy.
Pomocí obrysového vzorce spojíte části obrysů do
celkového obrysu a definujete, zda se jedná o kapsu nebo
ostrůvek.
Funkce SL-cyklů s obrysovým vzorcem je na pracovní
ploše TNC rozdělena na několik částí a slouží jako základ
pro další vývoj.